Maria Treben

Narodila se jako Maria Günzel 27. září 1907 v Saaz neboli Žatci. V rodině byla prostřední ze tří dcer majitele tiskárny; její matka strávila celý život v domácnosti. Když bylo Marii deset, utrpěl otec úraz, na jehož následky zemřel. O dva roky později se matka s dětmi přestěhovala do Prahy. Přišla tam tedy v době začínající první republiky.

Maria pracovala čtrnáct let v občanském povolání, kromě jiného také jako osobní tajemnice Maxe Broda. Poté, co se provdala za inženýra Ernsta Gottfrieda Trebena, se přestěhovala do Rakouska a začala naplňovat svoje životní poslání. Vychovávala děti a věnovala se studiu léčivých bylin, jejich vlastnostem a využití. Většinu života působila v Rakousku a také v Německu. Velkou proslulost získala především díky tzv. švédským bylinám, které spojila s legendou o znovuobjevení dávného receptu švédským lékařem Samstem. Byla velice zbožná a často opakovala, že své znalosti získávala s pomocí Panny Marie. Byla známá nejen jako znalkyně bylin, ale především jako specialistka na bylinnou léčbu a alternativní léčebné postupy, ve kterých navázala na tradici bavorského faráře Sebastiana Kneippa.

Maria Treben je skutečný fenomén a dodnes je v oboru fytoterapie považována za jednoho z nejdůležitějších průkopníků vědy o léčivých rostlinách. Když 26. července 1991 v hornorakouském Grieskirchenu zemřela, zůstal po ní opravdu neobyčejný odkaz.

Byliny z Boží zahrady jsou obsáhlé, a především systematické dílo, které je v kontextu jejích knih považováno doslova za stěžejní. Sama o něm řekla velmi stručně: „Všechno, co vím, stojí v této knize. Snažila jsem se snadno pochopitelným a srozumitelným způsobem zapsat všechny zkušenosti svého života s léčivými bylinami, abych pomohla pokud možno všem, kdo hledají radu a pomoc. Moje léčivé byliny a recepty pomohly mnoha lidem v mnoha životních situacích, při lehkých obtížích stejně jako při těžkých onemocněních. Kéž tato kniha přinese útěchu a pomoc všem, pro něž jsem ji napsala.“

Sama byla úspěchem knihy překvapena. Jak se sama vyjádřila, splnilo se jí osobní přání zpřístupnit veškeré vědomosti o léčivých bylinách co největšímu počtu lidí. „Avšak má radost nebyla a není nezkalená,“ dodávala k tomu poněkud překvapivě. „Tato kniha totiž zcela změnila můj život a vystavila mě i mou rodinu nesmírnému zatížení.“

Podobně jako čeští a moravští bylináři byla v době po druhé světové válce pravidelně, často poměrně ostře a ne vždy férově, napadána. Zatímco u nás se v tomto směru angažovali bdělí komunističtí strážci materialistických hodnot, mezi které jim lidové léčitelství jen málokdy zapadalo, v západní části Evropy se Maria Treben dočkala především útoků ze strany lékařů a farmaceutického průmyslu. Sama ovšem proti lékařům nic neměla, naopak s mnoha z nich spolupracovala. „Chci zřetelně říci, že bych nikomu neradila, aby se od lékařů odvrátil. Bez lékařské diagnózy, bez rozhovoru s lékařem, kterému důvěřujeme, bez vyšetřování během nemoci bychom zbytečně ohrožovali své zdraví.“

V pohledu na lidské zdraví byla skutečně důsledná: „Půjdu dokonce ještě o krok dále: svěřte se svému lékaři, až sáhnete po léčivých bylinkách. On musí vědět, co děláte. Teprve když se bude chtít postavit léčivým bylinám do cesty, bude váš vztah k němu zatížen. Pokud totiž vůbec může dojít k nesouladu mezi lékařem a pacientem, pak jen kvůli skutečnosti, že se mnoho vystudovaných lékařů vytrvale brání akceptovat sílu bylin. Ani jednoznačné léčebné úspěchy je nedokážou přesvědčit, protože nikdo nezná odpověď na otázku ‚proč’. I já vím jen tolik, že léčivé byliny pomáhají, nikoli však proč!“

Jako bychom v jejích slovech slyšeli ozvěny stejné moudrosti, jakou šířil například její vrstevník, batňovický léčitel Josef Prouza. I on věděl, že právě v tomto bodě se lékařství a farmaceutickému průmyslu naskýtá velké a vděčné pole působnosti. Zatím se ovšem nenašla žádná z bohatých fi rem, která by do výzkumu příčin, proč léčivé byliny tak přesvědčivě a jistě pomáhají, byla ochotna investovat peníze.

„Proč místo toho důvěřují lékaři chemii a udržují nás, lidi, nadále uvězněné v tomto začarovaném kruhu: umělé hnojení – škodlivé látky v potravinách – potírání takto vzniklých nemocí další chemií – předávání následků generacím našich dětí?“ Slova Marie Treben z roku 1986.